O knize: 1957 / Jedno z prvních děl Alexandra Beljajeva. Román poprvé vyšel na stránkách pátého až osmého čísla časopisu World Pathfinder v roce 1926. Následující rok, 1927, byl publikován v Beljajevově první autorově sbírce spolu s „Ostrovem ztracených lodí“. Poté román dlouho nevycházel, až v roce 1957 přetiskl časopis „Vědění je síla“ (č. 4–5). V následujících letech byla několikrát publikována Beljajevova myšlenka pátrání po ztracené civilizaci Atlantidy byla podnícena poznámkou publikovanou ve francouzských novinách Le Figaro: „Byla zorganizována společnost pro studium a využívání Atlantidy. v Paříži.“ V první čtvrtině 20. století takové společnosti vznikaly a praskaly poměrně často – podnikaví podnikatelé – dobrodruzi dovedně těžili ze zvýšeného zájmu o historii Atlantidy (Atlangománie), který se v té době šířil rukou spisovatele sci-fi se novinový článek změnil v prolog k „Poslednímu muži z Atlantidy“ (příběh pana Sollyho). Beljajev čerpal materiál pro popis samotné Atlantidy z knihy Rogera Devigna „Zmizelý kontinent. Atlantida, šestá část světa“ (v ruštině pod názvem „Atlantis, zmizelý kontinent“ vyšla v roce 1926), která je zmíněna přímo v textu příběhu (viz str. 136). příběh je uměleckou verzí Devigneovy knihy – podobně jako Jak byl „Ostrov ztracených lodí“ literární verzí amerického akčního filmu.